Jen je řežte!

Přiměřený fyzický trest je jeden z nejgeniálnějších sociálních principů. „Jsi drzý!“, bác ho, bim ho, vyřešeno. Dítě se trochu vyvzteká a vše se zapomene.

Zakázat televizi? Dát zaracha? Sebrat telefon? Vypnout internet? Tohle nefunguje. Dítě je velmi vnímavý tvor a jakékoli omezení svobody si bere osobně. Výchovný efekt to nemívá a navíc se vám to vrátí v nejnevhodněj­ší dobu.

Mít k dítěti dlouhou přednášku? Haha. Většina dětí udrží poker face, ale v hlavě se právě spustil jeden ze dvou programů: smích „To je šašek!“, anebo „Dej mi pokoj, půjdu a zabiju se a budete litovat, o jaké dítě jste přišli!“

Jedna přes hubu funguje nejen ve výchově dětí rodiči, ale i při vzájemné výchově dětí dětmi. Pepíček zatáhne Mařenku za vlasy, Mařenka mu vlepí facku a Pepíček si příště třikrát rozmyslí, jestli ta červená žhnoucí tvář stojí za to. Dělal by si Pepíček něco z kázající Mařenky? Leda legraci.

Vážně chceme zrušit jednu z mála funkčních výchovných metod? Neukázalo se už ve školství, že přednášky a poznámky nefungují?

Na gymnáziu jsme měli jednu učitelku. Starší paní, moc milá, ale velmi energická a od rány. Třídy jindy živé byly při jejích hodinách zticha jako pěny. Chroničtí pozděchodiči si přivstali. Lajdáci si zařídili dedikovaný sešit a poctivě zapisovali poznámky. A kdo vyrušoval, dostal dobře míněný lepanec a ztichl.

Tato paní učitelka byla jedna z nejoblíbenějších. Nejsouce na škole žádní grázli, všichni věděli, za co si zasloužili a obdivovali a respektovali ji, že nikomu nekomplikuje život návštěvami ředitelny, poznámkami, napomenutími, hovory s rodiči a tak podobně. Bum! a bylo vyřízeno.

Nechci žít v zemi, kde poctivý rodič stane před soudem, neboť nasekal drzému spratkovi. Jen je řežte, dokud můžete.

Zapsal Anαbet ve středu