Milá Ivetko!

Jak se máš? Co rodiče? A co škola, jde Ti? Je to už dlouho, co jsme se naposledy viděly…

Já se konečně začínám trochu zabydlovat. Domácí je príma chlap, díky němu se každej čtvrtek večer zdokonaluju v jazyce, jestli chápeš, jak to myslim :D.

Pronikám už taky do místních zvyklostí a zákonů. Řeknu Ti, ty jsou tak strašně zvláštní, to bys nevěřila. Včera, zrovna jsem se koukala z okna, nějakej chlap venčil psíka a ten si došel na sousedův záhonek. A ten chlap to nechal bez povšimnutí, nic neuklidil, prase jedno! No ale každopádně přišel policajt, zazvonil na souseda – a dal mu pokutu.

Holky z práce zase povídaly, že prej pár neděl zpátky byla vloupačka v místní večerce, tej jak jsem Ti psala, jak patří tý starý pani, co tam prodává. No tak pani samozřejmě zavolala policii, ti přijeli a tu pani sebrali.

Minulej tejden zase zavřeli toho pána z prodejny kuchyňskejch potřeb, že prej prodal váleček, kterym manželka ubila svýho muže.

Taky jsem četla v novinách, jestli jsem to teda správně pochopila, že město musí zaplatit státu tučnou pokutu. Lidi tu přechází mimo přechody.

A telefony? Ty tu vůbec nefungují. Všechno to zrušili, protože si přes ně lidi zpívali písničky.

Už mi začíná docházet papír, ale chci Ti napsat ještě jednu věc. Zítra začne v celé zemi obrovská slavnost. Že prej před sto lety podepsali nějakou dohodu, ACMA nebo tak nějak.

Anežka

Zapsal Anαbet v pátek