Mrzlo až praštělo

Mrzlo až praštělo. Krávy, kozy, vepři, ovce a koně se tiskli v kůlně snažíce se zachránit každou trochu tepla. Husy a kachny zamrzly v blátě. Králíci albíni zapadali sněhem a kdyby byli zavřeli červené oči, děti by si z nich byly bývaly snad i postavily iglů, kdyby bývaly nebyly přimrzly k peci. Sněhuláci se třásli zimou. Rusové páchali sebevraždy. Zamrzla vodka.

„To je ale zima. Teta, to je jako v tej, době ledovej.“

„Pravdu dějou, teta. Aj naše bába nic takovýho nepamatuje.“

„Ale poslouchejte, teta, jak se to vo nás staraj? Mrznem tu, hlady šilháme a jen co sem vystrčila zobák, mám na něm rampouch.“

„No to mi povídaj, teta. Muj starej že půjde ven. No to víte, říkám, nechoď nikam, zmrzneš, ale dědek tvrdohlavá nedal si říct a vylez. No a teď bručí, jak se mu zhoršilo reuma, jak má mor, neštovice, záškrt a tu, no, angínu…akropolis.“

„Ale za to může vrchnost, teta, za to můžou tam nahoře. To my ne, my dřeme až do krve, za trochu zobu! Skoro modrý z nebe bysme jim snesly! A pak s náma takle zachází, zmrznout by nás nechali! Ale já se nedám. Pomstim se. Udělám vzpouru, převrat a revoluci! Začnu stávkovat! Slyšte všechny, kdo půjde se mnou?“

Všechny šly. A Tesco potom nemělo vajíčka.

Zapsal Anαbet v pondělí