Na Starém Bělidle

V Ratibořicích byl nádherný teplý letní večer, ptáčkové štěbetali své árie, jemný vánek šelestil korunami stromů a stébla trávy se kolébala ze strany na stranu, jako stěžně Concordie.

Babička seděla venku pod lípou, na klíně malou Adélku. U kolenou babičce seděli Barunka s Vilímkem a uchváceny babiččiným vypravováním, nemohly z ní děti oka spustit.

Sultán a Tyrl leželi u boudy a vychutnávali si přízeň počasí; kačenky a slepice dávno zalezly, sem tam se však ozvalo tiché kač! či táhlé kokodák!

Paní Prošková sedíce v světnici odpočívala po perném dni a tajně naslouchala babiččině vypravování; pan Prošek se vraceje ze zámku nemohl dočkat rodiny a večeře.

Myslivec se ženou seděli před svou chaloupkou, pozorujíce hvězdy si povídali, myslivec chválil tehdejší léto, kolik zvěře se narodilo a jak se daří novým stromečkům.

Jen Viktorka nezpívala u splavu svou ukolébavku beze slov. Neměla na ni, totiž, autorská práva.

Zapsal Anαbet v úterý